To je ta hranice

Greenhorns

HNěkdy si namlouvám,D#mže vůbec nestárnu,
když ze zad G#m dolů dám svou vetchou C#musárnu
pak přijde Hpo špičkách ta chvíle D#m bytelná
u nohou G#mzabublá mi říčka C#mKřemelná
a zas mám Ejehličí v podrážkách F#pohorků
nad sebou Ekočičí mám hřbety F#pahorků.
R:To je ta Ehranice,co vedla HŠumavou,
Staňkovským C#mrybníkem i řekou G#mMoravou.
Toje ta Ehranice,neklidných Hvečerů
s padáčkydmi C#msvětlic a smrtících G#mvýstřelů,
kde šance Hna úspěch nestála za F#grešli,
kde chybí Epomníčky těm,kteří F#neprošli.
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.
R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
Na téhle hranici už vládne klid a mír
já držím v pravici ostnatej suvenýr.
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:19:26.105+00:00
Výsledky hledání: